Série “people of tokyobike” představuje komunitu tokyobike – osoby spjaté s městskou cyklistikou, ať už pravidelně nebo jen občas, které mohou inspirovat ty, kdo s městským kolem stále váhají.
V tomto díle vám představíme Veroniku Ruppert. Veronika česká novinářka, moderátorka a kreativní producentka spojená s Českým rozhlasem. Na stanici Radio Wave se věnuje módní publicistice, podcastům a podpoře udržitelné módy. Je autorkou pořadů jako Šatníky , Svatebky nebo Pod kontrolou. Dlouhodobě podporuje slow fashion a lokální designéry. Veronika žije v Praze a vy se nyní můžete seznámit s jejím příběhem s tokyobike.
Proč jste si vybrala městské kolo tokyobike Bisou?
Protože ho používám jako dopravní prostředek a jeho design se hodí k mému běžnému stylu oblékání do města a do práce. Můžu na něm jet v džínách a saku, v šatech, v sukni, a vždycky to dává dohromady smysl. Líbí se mi, že je elegantní a klasické a přitom má super jízdní vlastnosti. Běžně při jízdách po Praze využívám maximálně 4 převody, víc jich nepotřebuji. Nechávám si ho jednou za rok zkontrolovat v servisu a všechno šlape jako hodinky.
Jak ho obvykle používáte?
Na jízdy do školky a ze školky s dcerou a také na cestu do práce, takže po Dejvicích a pak z Dejvic na Vinohrady a zpět.
…a jak často na něm jezdíte?
Jezdím jen když je nad 10 stupňů a nelije/nesněží, takže převážně jaro-podzim, většinou to vyjde tak 3x za týden.
Jaká jsou Vaše oblíbené trasy?
Mám ráda stezky podél Vltavy. Boží je Stromovka a Letná. Pokud to jde, vyhýbám se místům s hustým provozem, kde cyklopruhy záhadně mizí a objevují se odnikud. Ale na trase do práce a zpět se tomu bohužel nevyhnu.
Co říkáte možnosti kombinovat kolo s MHD?
Když mě nemile překvapí počasí, popojedu metrem z Dejvic na Muzeum nebo zpět. Není mi ale jasné, proč je s kolem zákaz vstupu do výtahů. Je jasné, že přednost mají lidé s handicapem a lidé s kočárky, to je úplně bez debat. Dávalo by mi ale smysl, aby výtah po nich mohli použít i cyklistky a cyklisti. Přijde mi to bezpečnější a pro všechny cestující míň rušivé, než na eskalátorech.
Jaké specifické úpravy na přání má Vaše kolo?
Košík vepředu a dětskou sedačku vzadu, přední světlo a zvonek.
Bez kterých doplňků byste na kole nevyrazila?
Bez helmy.
V čem vidíte nevýhody a občasné překážky ježdění na kole ve městě?
Když jedu přes centrum, často se necítím bezpečně, chybí mi cyklotrasy. Cyklopruhy spousta řidičů nevnímá a nerespektuje a také často z ničeho nic skončí a je to stresující.
Jak se s nimi vypořádáváte?
Snažím se mít oči všude, jedu opatrně a když se mi ta situace nelíbí, sesednu a chvíli vedu kolo po chodníku, dokud se to nezlepší. Na druhou stranu mám po cestě i řadu hezkých úseků, kdy je to čistá radost z jízdy a hezký předěl mezi domovem a prací, u kterého si vyčistím hlavu.
Co byste vzkázala lidem, kteří zvažují pořízení městského kola?
Že jim to přinese nový zážitek z města a zlepší jim to jinak fádní rutinu cesty do práce nebo do školy. I když jsou některé úseky náročnější, obecně mi to vždycky zlepší náladu. Na kole víc vnímám své okolí, architekturu, přírodu a počasí.
Veroniku fotila talentovaná Mischa Babel